Pád na dno je nehoda. Zůstat na dně je volba.
Největší bolest může být začátkem toho nejkrásnějšího v životě. Může nás totiž přinutit uvědomit si svůj problém a začít ho řešit. Může nám ukázat, proč jsme došli až sem.
Proč zažíváme právě to, co tolik bolí. Záleží ale jenom na nás, jestli najdeme odpovědi.
Devátého června 2019 se mi zhroutil svět. Umřelo mi srdce, zradila mě láska. Chtěla jsem zmizet, rozpustit se, rozplynout prostě neexistovat. Nevěděla jak a jestli to dokážu, znovu, podruhé… Jestli vůbec ještě chci. Kladla jsem na sebe příliš brzy spoustu otázek. Chtěla jsem, aby už bylo PO. Být v tom čase, kdy už mi bude líp. Kdy už to nebude bolet.
Strmá cesta
Připadalo mi absolutně nereálné, že oslavím se svým mužem dvacáté výročí svatby. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se budu cítit znovu zamilovaně, že budu spokojená v kruhu své rodiny. Že budu nakonec této životní lekci vděčná. Protože mě posunula. Úplně někam jinam.
“ Připadám si, že se mě to netýká, že koukám na film s banální zápletkou.
Nevěra. Už podruhé mi zasáhla do života. Mám pocit, že tentokrát to nejspíš neustojím.
Nechci se znovu prát za lásku. Cítím obrovskou zradu. Strašnou bolest na prsou.Ležím v posteli, koukám do stropu a netuším, kam se budou ubírat mé příští dny. Ani slzy už mi netečou.
Přešla jsem ze šoku do fáze třesu celého těla, přes výbuch zoufalého pláče, výbuch vzteku
až k totální apatii.“Z mého deníku 9.6.2019
Byla to těžká cesta, plná výstupů a strmých pádů. Slz a bolesti, sezení u koučky a psychologa. Nasávala jsem jako houba z různých zdrojů, jak se s tím mám vlastně poprat. Koukala na inspirativní videa, psala do poraden, četla knížky, absolvovala on-line kurzy. Pokoušela se pochopit proč, jaký to má význam? Hledala jsem sama sebe.
Nejde přeskočit čas, musíš prožít každý den. Léčíš se. Každá zlomenina potřebuje svůj čas aby se správně zahojila. I zlomenina srdce. Netlačit na sebe, nechtít všechno vědět hned. Prožít si každý den, přijímat,
co přinese a pomalu skládat střípky své nové osobnosti, která je nakonec mnohem silnější. Nešlo to nijak uspěchat.
Všechno co se ti stane má svůj smysl a tvoří tvoji osobnost, jakou dál budeš. Můžeš si vybrat jestli tě to zlomí nebo posune dál. Potřebovala jsem pochopit spoustu věcí. Uvědomit si kým jsem a naučit se mít se ráda. Nedělat věci, protože je to tak správné, ale protože chci. Život je totiž výborný učitel. Když nepochopíš lekci, dostaneš ji znovu. Bolelo to, neskutečně. Podobně jako zrodit nový život. Byly to pocity, že to nevydržím, že to prostě nedám. Najít svou sílu. Odpustit. Nevláčet si křivdu jako kouli na noze. Dojít k tomu, aby mě to už nebolelo. Pochopit, vzít chyby jakou zpětnou vazbu. Dovolit, aby se minulost, stala moudrostí.
Znovu důvěřovat. Milovat bez podmínek. Žít TADY a TEĎ.
Moje fáze nahoru a dolů
- Už s ním nikdy nechci být.
- Stýská se mi a chybí mi.
- Zkoušíme to znovu.
- Vnímám jeho zranění a bolest.
- Mám strach.
- Je mi dobře.
- Vůbec nevím, co chci.
- Už ho nechci.
- Je mi líp.
- Pochopila jsem, jak ublížil sám sobě.
- Cítím, že je to v pořádku.
- Cítím se šťastná.
- Zaměřuji se na to, co není v pořádku.
- Přemýšlím, jestli s ním mám být.
- Nedostala jsem impuls jít jinou cestou?
- Nemáme se rozejít, nebude nám líp?
- Mám se ráda.
- Zaměřuji se na to, co je v pořádku.
- Pouštím minulost.
- Žiju přítomností.
- Jsem spokojená.
- Tvořím si svou budoucnost.
- Jsem zamilovaná.
- Cítím se skvěle……………………………………………………………………. A tak dále
Na rozcestí
Pokud zrovna procházíš bolestí ze zrady, věř, že život nekončí. I když to tak možná vypadá. Co bylo samozřejmé, najednou ztrácí smysl. Co bylo pevné, se najednou zhroutilo, jako domeček z karet. Stojíš
na křižovatce a nevíš, kterým směrem se vydat. Dýchej, protože ŽIJEŠ. Jsi silná, protože jsi ŽENA.
Když se ti rozbije tvůj dosavadní život, umožňuje ti to mít jiný úhel pohledu, což je příležitost. Využij ji, jdi
do sebe a buď k sobě naprosto upřímná. Podívej se do svého nitra, čeho se nedokážeš vzdát, na čem tolik lpíš, že tě to dovedlo až sem. Nalézt v sobě pravdu, je začátek cesty.
Nejdřív musíš truchlit, je důležité truchlit nad ztrátou. Ale neděláme to správně, když stále přehráváme stejný příběh, říkáme ty samé věci, zasekneme se. Osoba, která ti ublížila, situace, která se stala, má pak nad tebou moc po zbytek tvého života. Pokud ji budeš stále přivolávat vyprávěním toho samého příběhu. Horkých kamen se nedotýkáš opakovaně, protože to bolí. Je to stejné. Pustit minulost je podstatou toho, jít dál. Bolelo to?
Tak proč si opakovaně způsobovat bolest tím, že přehrávám?
„Není vždy dobré vyhýbat se bolesti a hledat potěšení. Bolest může být v určitých chvílích
pro naše zdraví životně důležitá. Pomáhá nám porozumět a dodržovat svoje vlastní limity.
Pomáhá nám ukazovat, co je pro nás dobré a špatné. Učí nás neblbnout kolem horkých kamen nebo nestrkat vidličky do elektrických zásuvek. Tak jako fyzická, je i psychická bolest
jen indikátorem něčeho mimo naši rovnováhu, nějakého limitu, který byl překročen. Emocionální bolest nás učí se vyvarovat stejným omylům a chybám v budoucnu.“Mark Mason
Podruhé jinak
Při provalení první nevěry jsem nechtěla, aby se to až tak vědělo. Bylo to strachem, že odejde. Trpěla jsem tiše, nedávala najevo všechny pocity. Když už jsem to nevydržela, tak mu to vlastně vadilo, že mu to neustále předhazuji. Neměla jsem ten dojem, že neustále, ale měla jsem pocit, že mám na to právo. Pak jsem chodila
k psychologovi. Pracovala jsem na sobě já. On vlastně ani nezažil pocit, že by o něco přišel. Nějakou dobu
se snažil, zpytoval svědomí, ale pak jsme pomalu zaběhli do stejných kolejí. Neposunula jsem si hranice.
V podstatě se až tak moc nezměnilo. A bála jsem se. Nevěřila jsem. Podvědomě jsem si tvořila stejný příběh.
Teď jsem chtěla, aby odešel. Netušila jsem, jestli je to navždy, ale byla jsem připravená, že to zvládnu.
Po třech týdnech přemýšlení od chvíle, kdy mě nevěra znovu zasáhla jako blesk z čistého nebe, kdy mi znovu obrátila život naruby, jsem se cítila jinak. Byla jsem silnější a byla jsem si vědoma toho, že už nemám
co ztratit. Můžu být jenom šťastná s mužem, který se změní, nebo možná spíš konečně otevře a uvědomí
si hodnotu toho, co měl. Nebo mám možnost opustit muže, který na to nepřišel a tím dal prostor někomu jinému. Začali jsme znovu.
Tím, že mě můj muž podvedl, dostala jsem šanci vážit si sama sebe. Přestat ho omlouvat a mateřsky chránit, dát mu prostor, aby byl mužem, a ne uraženým klukem. Uvědomila jsem si svoji závislost na jeho lásce
a na našem vztahu.
Mnohem později mi došlo, že mám obrovský problém se sebeláskou, tedy pocitem vnitřní hodnoty. Že celý život bojuji se strachem. Musím být hodná holčička a jedničkářka. Nejsem dost dobrá. Na to nemám. Tohle nedám. To sama nezvládnu.
Zrcadlení
Říká se, že partner nám zrcadlí sebe sama. V necelých šestnácti jsem se zamilovala a určitě jsem tehdy nečekala, že se vezmeme a budeme mít tři děti. Taky jsem neplánovala, že naše cesta bude kromě krásných chvil a souznění i plná neporozumění a hodně bolavých okamžiků i krizí, u kterých jsem měla někdy i pocit,
že to nemůžu zvládnout.
V určitých cyklech jsme procházeli krizí. Krize jsou normální a je třeba, aby jimi vztah procházel. Protože ho posilují. Úspěšný vztah není bez problémů, a když se problémům vyhýbáme, náš vztah nemá šanci růst, nikam se neposouvá. Krize pomáhají pročistit vzduch. Základem je ale komunikace.
Důvod našich krizí byl ale vlastně stále stejný. V podstatě jeden nebo druhý jsme se začali cítit nemilovaní,
a ne dost dobří pro toho druhého. Komunikace nám vázla. Buď jsme to nedokázali říct, nebo jsme to říkali tak, že jsme se neslyšeli.
Zajímavé bylo, když jsem se s touhle myšlenkou o nedostatečné lásce svěřila psychologovi. My totiž oba
pro druhé navenek vyzařujeme tím, jak moc pro nás ten druhý znamená. Protože nás oba zná, řekl mi, že nás přesně takhle vnímá. Proč my to tedy neviděli, když pro naše okolí je to tak jasné? Vlastně jsme si jen zrcadlili svoje vnitřní pocity. Pocity nejistoty, obav a „nedostdobráctví“. Hledali jsme uznání zvenku, od toho druhého. Jenže ono je primárně nejdůležitější uznání sama sebe.
Tahle životní lekce byla dost krutá. Poměrně se pousmívám nad diskuzemi na sociálních sítích na téma nevěry. Nikdy bych neodpustil, kdo miluje nepodvede, nevěra je jen důsledkem problému ve vztahu, můžou za ní oba … Vážně? Život není černobílý.
Nepopírám, že ve vztahu může být problém. Nicméně, nejsem přeci zodpovědná za to, že se partner rozhodne ho řešit nevěrou. To je jen a jen jeho volba. Kolikrát ani žádný problém být nemusí. Jen se najednou objeví někdo, kdo ti dá pocit důležitosti, a hlavně je něčím nový. Může dokonce i vyvolat dojem, že ti něco chybí.
A je opravdu jenom na tobě, jestli to ustojíš, nebo se pustíš do neznáma. A vůbec to nemusí znamenat, že nemiluješ toho, s kým sdílíš svůj život. Možná ho jen bereš, jako samozřejmost, jistotu. Až ve chvíli,
kdy ti dojde, že ho skutečně můžeš ztratit, uvědomíš si, co pro tebe znamená. Může být už pozdě … Čeho si nevážíme, to ztrácíme.
„Ve skutečnosti neexistuje nic jako dokonalý člověk a dokonalý vztah. Děláme chyby. Přirozená vášeň má omezenou dobu spotřeby. Všichni se chybami učíme, vztahy postupně rozvíjíme,
to znamená, že musí v každé fázi vývoje člověka či vztahu existovat něco, co mám konkrétní partner či vztah zatím nabídnout nemohou.Proto můžeme udělat chybu, že překročíme bludný kořen, o němž jsme si mysleli, že ho máme pod kontrolou, a zariskujeme všechno.“
Petr Casanova
Odpuštění
Odpuštění je o změně příběhu. Místo přehrávání si začni říkat jaké silné stránky v tobě vypluly. Když se staneš hrdinkou svého příběhu, máš nový příběh, už nepřehráváš.
Já musela překonat pro mě dvě nejtěžší věci, abych mohla jít dál. Nebrat si to osobně, protože nevěra, ačkoliv ti přijde velmi osobní, není o podvedeném. Je to způsob, který si k vyřešení svých pocitů a problému zvolil ten, co podvádí. Nejde do toho s tím, že ti chce ublížit. To zpravidla jeho záměr není. Odpustit, což znamená přijmout to jako fakt. Skutečnost, která se stala, a ať se stavíš na hlavu, ať děláš cokoliv, nemáš žádnou šanci ji změnit.
Obojí děláš kvůli sobě a nemusí to vůbec znamenat, že zůstaneš s tím, kdo ti ublížil. Můžou se ti otevřít úplně jiné dveře. Pokud se přeci jen rozhodneš dát šanci, nedávej jí tomu, kdo si neuvědomil, že ten problém má
v sobě. Kdo nemění svůj pohled a neváží si toho co má. Kdo neuzná své špatné rozhodnutí. Nemůžeš
pak ale jenom odpustit. Musíš věřit. Jinak to nemá smysl a přivoláš si časem stejný příběh.
A nakonec. Když nejsi spokojená sama se sebou, partner, tě spokojenou a šťastnou neudělá. Vztahy jsou
pro nás zrcadlem toho, co máme v sobě. Vrátí se nám to, co sami vysíláme.
„Nevěra strašně bolí. Život však nekončí. Pokud chcete, nemusí končit ani vztah. Záleží,
jak odpovíte na prostý dotaz. Váš vztah skončil. Chcete spolu vytvořit další? Předpokladem vyléčení vztahu je, že pachatel musí vyjádřit svou vinu a lítost nad tím, že ublížil druhému.
Je nezbytné, aby tvůrce nevěry pochopil a přijal svou odpovědnost. V tu chvíli uleví
podvedenému partnerovi. Vztah nabere novou krev, lásku, přátele, aktivity, které oběma
vrátí radost, pocit sepětí a společné identity.“Petr Casanova
Jak z toho tedy ven?
Když ti do vztahu zasáhne nevěra vezmi to jako šanci na změnu. Probuď se!
- Dýchej
- Truchli
- Hledej uvnitř
- Zaměř se na to, co je v pořádku
- Měj se ráda
- Nejdi proti sobě
- Nepřehrávej
- Odpusť
… a změň svůj příběh.
Změníš-li sebe, změní se systém. Můžeš si vybrat, jestli budeš obětí okolností nebo se posuneš vpřed. Nech minulost, ať se stane moudrostí. Žij přítomností a vědomě tvoř svou budoucnost. Srovnej si to tak, abys ses dál netrápila a je úplně jedno, jestli půjdeš dál společnou cestou, nebo svou vlastní. Neříkej si, že to nejde, protože pak to skutečně nepůjde. Nevzdávej se i když spadneš. Naber sílu a zase se zvedni. Když se zvedneš ze dna, začneš si sama sebe vážit.
Dneska jsem tam, kde jsem a jsem za to vděčná. Za nové možnosti, za odvahu pustit se do neznáma. Za to,
že jsem našla sama sebe. Za život. I tak se v tom někdy pěkně plácám a nevím co vlastně chci. Už se ale dokážu zastavit. Uvědomit si svoje pocity a reakce, zažité automatické chování. Přemýšlet a hledat uvnitř sebe. Hlavně vím, že je můžu změnit, že je to jenom na mě, co s tím udělám, jak s tím naložím. Že si svůj život tvořím sama a nikdo nemá povinnost, dělat mě šťastnou.
Život je prostě neustálá cesta. Tak si jí chci užít, než skončí. Nepřemýšlet nad tím co bude, a neřešit to co,
už nejde změnit. Občas to trvá, než mi to dojde. Jsem šťastná, že už jsem v tom čase PO. V tom čase, kdy je mi dobře.
Je jenom na tobě, jestli ti v životě bude svítit slunce. S láskou, vírou a nadějí.
Jsem prostě a jednoduše žena, která našla sama sebe. Díky životním peripetiím jsem se naučila, že není sobectví myslet sama na sebe. Inspiruji svým příběhem a jako kouč a terapeut pomáhám ženám najít cestu ke spokojenosti.