Fejsbooook

Odpuštění znamená přijmout to, co se stalo.
Je to jediný způsob, jak si minulostí neničit přítomnost. 

„Žijeme v době internetu. Díky sociálním sítím může dneska kdokoliv komentovat cokoliv. V historii lidstva nebylo nikdy jednodušší někomu ublížit než právě dnes. Internetový hrdinství, kritika a hate se staly symboly naší doby. Možná je to dobou, ale možná to něco vypovídá o každým z nás.

Je jen jediná cesta, jak se dá dneska kritice vyhnout. Nic nedělat, nic neříkat a ničím nebýt. Pojďme se raději zabývat tím čím jsme my, než psát na cizí zeď, čím jsou ti druzí. Klávesnice máme všichni, zbytek už je jenom na nás.“

Kazma Kazmitch

Je krátce před půlnocí a DJ mi už podruhé pouští písničku, která se mi před pár měsíci, tak nějak zaryla pod kůži. Slyšela jsem ji poprvé v době, kdy se na mě házela špína a já se s tím snažila vyrovnat. Hrála jsem si jí poměrně často. Hudba a slova různých písní mi vůbec  pomáhala se léčit a poprat s lidskou zlobou, falešností a zradou.

„Rádi píšem na cizí zeď
a další jed plodí další jed.
A to, že každý může mít svůj hlas,
neznamená, že musíš soudit nás.“

Vůbec jsem neznala  jakéhosi internetového producenta a moderátora pořadu One Man Show Kazmu Kazmitche, jehož dílo to je.  Slyšela jsem jenom kritiku na jeho hlavu. Původ vzniku tohoto songu mi pak osvětlila dcera.

1/10 a Marešovo ferrari

V květnu 2018 se Leoš Mareš vsadil, že pokud ho někdo uvidí jet v jiném autě než v trabantu, dá mu svoje ferrari. Toho se rozhodl využít Kazma. Naplánoval falešnou nehodu, při které musel Leoš Mareš, jedoucí v šest hodin ráno do práce, zastavit a popojet s jiným autem. Kazma ho samozřejmě natočil a požadoval pak po něm slíbené ferrari, aby je mohl dát na dobročinné účely.

Statisíce Marešových fanoušků začaly psát Kazmovi nenávistné komentáře. Mezitím se všude stále více objevoval nápis „1/10“. Na dálnicích, v kinech, ve městech, na koncertech nebo v různých televizních show. Na internetové stránce 1/10.cz byl spuštěn odpočet dní, hodin, minut a sekund. Kampaň „1/10“ propagovali také různí lidé v politice. Ale až dne 12. září Kazma vydal nový díl One Man Show objasňující nejen Mareše, ale i symbol „1/10“ vyjadřující jediného z deseti řidičů, který zastaví u autonehody.

„Nic nemusí být tak jak se zdá.“

Zároveň se z webu 1/10.cz stala stránka, kde byly umístěny příběhy různých lidí po autonehodě, trénink první pomoci od Červeného kříže a podobně. Kazma odhalil i to, že když minulý rok prodával předražené merch čepice a trička, všechny získané peníze šly na kampaň „1/10“. Vytvořil také s producentem Ondřejem Fiedlerem písničku Cizí zeď, ve které se objevuje řada známých zpěváků. Veškerý výdělek šel na One Man Show Foundation, tedy na pomoc lidem po autonehodách.

Slova písně Cizí zeď mě  zasáhla ve chvíli, kdy jeden z mých facebookových přátel, zcela bezostyšně použil citát z mé zdi a vložil úplně mimo souvislost do úplně jiné diskuse. Vše vytržené z kontextu mě mělo poškodit a udělat ze mě arogantní, zcela neempatickou osobu. Prostě někoho úplně jiného, než jsem. Jak snadné to je?

Šok ,  smutek ,  bolest

Vůbec nechápete, co dotyčného člověka k tomuto jednání vede? Jakou zlobu a nenávist musí vůči Vám chovat?  Přemýšlíte, nakolik jste mu v minulosti ublížili, že se až k tomuto sníží. Chce si vyrovnat účty? Nebo si sám v sobě nese nějaké velké trable, že hodí špínu jinam, aby zapomněl? Nebo účel světí prostředky? Nevím. Těžko říct. Každopádně se mi tento „přítel“ odkryl takovým způsobem, že si o jeho charakteru myslím své. Sice následovala omluva, ale nedomnívám se, že byla upřímná. Alespoň podle toho, co se dělo dál. Možná se mýlím.

Samozřejmě přišla reakce: „To máš z toho, co na ten fcb dáváš, tak se nediv.“ Určitě mě to dovedlo k zamyšlení. Kdo je vlastně fcb přítel? Koho si pustím do života a sdílím s ním své zážitky, názory, nálady? Následovala menší čistka. Někoho jsem odstranila z přátel, někoho blokovala. Taková ta emotivní a rychlá reakce. Postupem času mi došlo, že bych si prostě musela fcb zrušit anebo tam nic nedávat a nepsat.

Proč má někdo potřebu?

Zhruba někdy kolem prezidentských voleb, jsem se podivovala nad tím, jak se někteří ve svých komentářích vyjadřují. Proč mají potřebu až neurvale a sprostě kritizovat, když má někdo jiný názor? Já vyrostla v době, kdy se lidé báli názor říct nahlas. Ti co chtěli mít klid, šli s dobou a říkali, co si myslí za zavřenými dveřmi. Jako dítě jsem měla zažito, že táta nadával na komunisty a věděla jsem, že se to smí říkat jenom doma.

Dneska máme demokracii a spousta lidí ji pojala, že si může říkat a dělat co chce. Z dob hodin občanské nauky si matně pamatuji, že naše svoboda by měla sahat jenom tam, kde neomezujeme svobodu druhého. Svoboda slova se i díky sociálním sítím z mého pohledu rozrostla až do obludy, která umožňuje kritizovat každého. Ale ne kritikou oprávněnou, konstruktivní, založenou na pevných základech.

„Svoboda je nerozlučně spojena s odpovědností.“

Benjamin Franklin

Doménou naší doby je házet špínu. Zajímalo by mne, kolik lidí, kteří napíšou na cizí zeď svůj komentář, by to dokázali dotyčnému říct? Byť veřejně, něco napsat je totiž jednoduší a svým způsobem to pořád  umožňuje určitou anonymitu než někomu něco říct přímo do očí.

Proč když zpěvák nebo herec vyjádří svůj názor na politickou situaci, je davem upozorňován, ať se věnuje tomu, čemu rozumí a neplete se, do čeho nemá? Má přece stejné právo jako každý vyjádřit jak vnímá co se kolem něj děje.

Odpustit

I tak já vnímám slova písně Cizí zeď. Zpívají ji ti, kterých se to nejvíc týká. Jsou veřejně známí a proto má každý pocit, že má právo se k jejich životu vyjadřovat. Že má právo je soudit. Navíc často nevhodně a sprostě. Nenávistné komentáře, které se nejvíc vyrojí kolem politických názorů nebo života veřejných osobnostní už nečtu. Nechci se zanášet špínou.

Nemusíte být ale úplně veřejně známou osobou, aby se sto stalo i Vám. Může vám ublížit i někdo kdo je blízko Vás, od koho to nečekáte a o to víc se Vás to dotkne. Nejlepší co pro sebe můžete v tu chvíli udělat, je mu to odpustit. Ego se pravděpodobně bude bránit: „Jako jen tak, mám to nechat být?“

Netahejte si křivdu na zádech jako těžkou kládu. Nevlečte ji jako kouli na noze. Ubližuje to totiž právě Vám. Odpusťte  mu uvnitř sebe, poučte se a zamyslete. Třeba si dotyčný sám nese těžkou kládu a Vy jste mu jen přišli do cesty. Není to o Vás, ale o něm. Možná mu můžete zrovna Vy pomoci. A nebo Vás jen zneužil a pak je lepší ho ze svého života vypustit. Případně omezit kontakt na nezbytně nutný.

„Nic nemusí být tak jak se zdá. Vzpomeňte si na to, až budete psát na Cizí zeď.“

Kateřina