Dámská jízda

Jsem vděčná, že mám svého anděla.

Odjíždím na dámskou jízdu s maminkou do České Lípy. Kupovali jsme jí to jako dárek k pětašedesátým narozeninám. Děda na wellnes pobyty zrovna není a mě nakonec napadlo, že bychom si to jako matka s dcerou užily. Spolu takhle samy jsme snad nikdy nebyly.

Jen tak ve dvou

Máme dobrou náladu. Navigace nás v pořádku dovede na místo, hotel je luxusní, obsluha příjemná, svítí sluníčko a aperol na terase chutná báječně. Stejně tak večeře. Po té jdeme ještě na vínko. Na pokoji si dáváme „láhev“ šampusu, kterou jsme dostali jako dárek zdarma. Je to to malinké čtvrtlitrové, takže nás to velmi pobaví. Mamka má chuť na brambůrky a lituje, že jsme si je nekoupily. Vybuchnu záchvatem smíchu, protože jsou na stolku jako nabídka hotelového baru. Pringles, které mamča nezná. Takže je s chutí spořádáme. Stály stovku, ale fakt chutnaly.

Nemůžu usnout a až do půl druhé koukám na Sex ve městě 2.  Pobaví mě zejména jak Samantha řeší svoje návaly. Naprosto s ním souzním, věk je neúprosný a už s tím začínám mít také problémy. Paní doktorka mi k tomu celkem suše řekla, co bych asi tak chtěla, že sice mentálně se člověk třeba cítí mladě, tak na pětatřicet, ale hormony jsou neúprosné. Maminka si v klidu pochrupuje, ačkoliv se obávala, jak nebude moc spát a dokonce se zásobila od paní doktorky prášky na spaní. Za celou dobu je nepotřebovala a pochrupkávala si různě i krátkým spánkem během dne.

Druhý den využijeme nabídky lístků zdarma do místního bazénu. Zde jsme nejvíc nadšené z řízku na chlebu za pouhých pětatřicet korun, který si dáme k obědu. Po cestě z bazénu zavítáme do restaurace s terasou na odpolední koktejl a následně se oddáváme omlazujícím procedurám, které jsme měly v balíčku. Parafínový zábal na ruce je velice příjemný. Oxygenoterapie nás velmi pobaví. S maskami na nose v solné jeskyni vybuchneme dalším záchvatem smíchu. Vypadáme půvabně. To budou okysličené myšlenky.Vzpomenu si na Štěpána z básníků, jak se učil na zkoušky. Jak za tohle někdo může platit? Místo anticelulitidního zábalu si necháváme prohřát skořicovým zábalem záda. Usoudily jsme, že jednou by nám to stejně nepomohlo. Mamka mi dokonce chtěla svůj zábal věnovat, že ve svém věku už to nepotřebuje. Procedury jsou završeny omlazující pleťovou maskou. Jsme princezny.

Po večeři se vydáváme do baru U Bílýho černocha, jeden s doporučených podniků hotelem. Navigace nás zavádí kamsi do nevzhledně vypadající uličky a mamka začíná mít obavy o svůj život, když se v blízkosti objeví partička kluků tmavší pleti. Bar je z druhé strany klasického komunistického kulturáku, kde je i kino a další podniky. Prostředí jazzového baru je velice příjemné, ještě příjemnější obsluha. Pravděpodobně majitel ve věku mezi petačtyřicet – padesát, který se nám oběma líbí. Máme stejný vkus. Což zjišťujeme při obhlížení osazenstva, které je především mužské. Shodneme se na dalším „objektu“,  staršího prošedivělého pána s plnovousem a dlouhými vlasy v culíku, který vypadá fakt elegantně.

Mamka mě nazve alkoholikem. Že do ní pořád něco leju a ona není už zvyklá. Sděluji jí definici pana doktora svého kamaráda, který měl pocit, že když jde každý večer na pivo a panáka (ne teda jednoho), že už trpí alkoholismem. Pan doktor prohlásil, že pokud chodí do práce a nepotřebuje pít už od rána, tak alkoholik není. Takže si nechám namíchat další drink doporučený majitelem. Vodka s brusinkovým džusem chutná báječně. Je zrádná, protože není cítit. Neodoláme chlebu se škvarkama a já si dám na závěr oblíbeného jägermaistra na žaludek. Spím poměrně dobře.

Další den strávíme dopoledne v hotelovém wellnesu. Já využila sauny, která mě poměrně rozpálila a prostory wellnesu moc neposkytují ochlazení. Takže se sprchuji vícekrát a déle studenou vodou, ačkoliv většinou je tato ledová sprcha po sauně u mě hodně rychlá spojená s cukáním těla a výkřiky. Mamča se mezitím skoro rozpustí ve vířivce a pak usne na lehátku.

Vyrostla jsem

Odpoledne vyrážíme na výlet. Maminka vzpomíná, jak jsme na skalním hradě Sloup byly, když mi bylo pět, jak jsem tam pobíhala v gumáčkách. No uteklo nám to, už jsem pomalu pětačtyřicítka. Na Panskou skálu nás navigace zavede z druhé strany, než je parkoviště (což teda zjistím, až když na skálu vylezu). Zaparkuji tedy při silnici. Po návratu k autu vidím, že za námi stojí další auto, což  nakonec se zděšením zjišťuji je městská policie. Z uniformy se mi vždycky rozbuší srdce a přestávám mluvit. Maminka má vyřídilku za obě. Přísný starší pán vyhrožuje pokutou pětiset korun, kterou nám nakonec, po zjištění, že jsme z Varů, že si tu užíváme prodlouženého víkendu a omluvě, že nás jsem dovedla navigace, odpustí. Nebude nám to prý teda kazit.

Večer jdeme na kaskadérskou show. Z aut jezdících po dvou kolech a skocích na motorce je maminka nadšená a výská jako malé dítě. Asi na tom něco bude, že se ke stáru vracíme do dětského věku. Na hotelu si dám víno z baru a k tomu se cpeme v posteli u televize u legendární Sissy brambůrkami, které jsme si tentokrát už koupily.

V neděli nám to končí a po snídani vyrážíme domů. Na závěr jsme ještě navštívily Pekelné doly, kde si mamku chtěli nechat, že pořád vyrušuje. Hrozilo jí, že bude s Máchalovou uklízet peklo. Na zámku v Zákupech jsme si daly prohlídkový okruh císaře Ferdinanda Dobrotivého a v restauraci v podzámčí si pochutnaly na klasickém českém smažáku. V plánu byla po cestě ještě návštěva Litoměřic. Navigace se, ale nechtěla smířit s objížďkou, kterou silničáři fakt „perfektně“ vyznačili, a pořád mě hnala zpátky do uzavřené silnice. Zhádala jsem se s ní, ať už drží zobák a propadala zoufalství, že z tý Český Lípy prostě neodjedeme. Takže na Litoměřice nezbyl čas, ale domů jsme dorazily v pořádku a ještě za světla.

Bylo to moc prima. Jsem vděčná za to, že tu ještě pořád mám mojí maminku, za kterou můžu přijít pro radu s každou bolístkou, každým strachem, který mě sužuje a trápí.

Maminka je anděl

Zároveň si uvědomuji, jak stárne. Jak už má ráda svoje pohodlí. Už se jí nechce jen tak někam jet. Miluje svůj domeček se zahradou a už ani netouží po cestování a po dovolených, jako spíš po klidu a mít to své. I když je pořád vitální a nevypadá na svůj věk. Život letí neskutečným tempem. Všichni máme jen jeden čas a neměli bychom ho ztrácet hloupostmi. Přeji si, aby tu s námi byla ještě hodně dlouho. Abych jí mohla ještě hodně dlouho zavolat nebo přijít na kafe.

Máma se musí usmívat, i když je smutná.
Musí pracovat, i když je unavená.
Je tu pro svoje děti, i když je nemocná.
Poskytuje pohodlí, i když ho sama nemá.
Toto všechno je máma.
Bůh dal dítěti anděla a dal mu jméno máma.

To jsem jednou dostala od dcerky Klárky k narozeninám společně s obrázkem anděla a vzkazem „Ty jsi můj anděl.“ Nedávno se mi pocty anděla dostalo i od starší dcery Andrejky.

Jsem andělem pro své děti a moje maminka je andělem pro mě. Vždycky mě bude chránit a já vždy budu vždycky chránit svoje děti.

S láskou dcera.

S láskou máma.

Kateřina

Jsem prostě a jednoduše žena, která našla sama sebe. Díky životním peripetiím jsem se naučila, že není sobectví myslet sama na sebe. Inspiruji svým příběhem a jako kouč a terapeut pomáhám najít cestu ke spokojenosti. Můj příběh si přečtete zde. Pár jednoduchých tipů najdete v mé e-knížce zdarma .
  • Jak se nevzdat a být spokojená

    Zvednou se ze dna znamená, že se staneš silnější. Je jenom na tobě, jestli ti v životě bude znovu svítit slunce.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Přidejte se na facebooku
  • Sledujte mě na instagramu
    This error message is only visible to WordPress admins
    Error: No posts found.